Další fortifikační památky | Muzeum Olomoucké pevnosti, o.s. 






Odebírat newsletter:

Další fortifikační památky

Fort  I

Atypický fort, kterým probíhala železniční trať na Prahu. Výstavba probíhala v letech 1861–66. Byl umístěn v místě silničního nadjezdu u vodárny v Černovíře.  V současnosti lze na místě nalézt jen zarostlé terénní nerovnosti.

Fort  II

Typově jde o menší fort válcového tvaru s reduitem kruhového půdorysu. Postaven v letech 1854-57. V roce 1866 byly doplněny v týlu zemní valy. V současnosti objekt využívá Vojenský správní archív Olomouc a je nepřístupný.

Prachárna  č. 8 -  Holice

Prachárna se strážním domkem postavena kolem roku 1855, zachovaná  do dneška.

Fort  III  ,,Na štěrku“

Zemní objekt tvaru pětiúhelníka natočeného břitem k nepříteli, vystavěný v roce 1850. V současné době nejsou na místě žádné pozůstatky.

Fort  III.a  Čtvernohy

Menší zemní objekt pro umístění dělostřeleckých baterií, jehož výstavba proběhla souběžně s fortem  III. V terénu žádné pozůstatky.

Prachárna č. 10

Pro skladování prachu určeného předsunutým objektům na Svatém Kopečku byla v roce 1880 vystavěna prachárna se strážním domkem. V současnosti je přestavována ke komerčním účelům.

Vojenské studny v Samotiškách

V roce 1875 byly na úpatí kopce pod Svatým Kopečkem zřízeny dvě studny, jež dodnes zásobují vodou okolní nemovitosti. Původně měly sloužit jako zásobárna pro předsunutou skupinu fortů Svatý Kopeček.

Fort  IV

Atypický fort přestavěný ze zemního provedení do permanentní podoby kolem roku 1856.  Jde o objekt tvaru osmiúhelníka s vyseknutou šíjovou částí, kde byl umístěn vjezd. Příkop po obvodu fortu byl bráněn třemi vnitřními kaponiérami a tzv. Carnotovou zdí. Objekt je v dobrém stavu a v současnosti ho využívá AČR jako sklady.

Prachárna č. 9

Postavena v roce 1868 v týlu fortu  IV, bližší umístění ani osudy nejsou známy.

Fort  IV.a

Menší zemní fort pro umístění dělostřelecké baterie vyplňoval proluku mezi forty  IV a V. Objekt zůstal v zemním provedení z roku 1850 a v současnosti nejsou na jeho místě žádné viditelné pozůstatky.

Fort  V

Typově se jedná o shodný objekt jako fort  IV se stejnou historií. Po zrušení pevnosti byl fort odprodán a rozebráno veškeré cihelné zdivo. Zemní valy dochované do současnosti v zahrádkářské kolonii byly v roce 1999 prohlášeny za nemovitou kulturní památku.

Fort   V.a

Původně malý objekt pro dělostřeleckou baterii byl v letech 1857–63 přestavěn do permanentní podoby. Objekt byl rozebrán, jeho pozůstatky ve formě zemních valů jsou ukryty v malém lesíku, který slouží jako bažantnice.

Fort  VI

Zemní fort vystavěný jako úplně nový až v době přípravy pevnosti na obležení v roce 1866, stál cca 300m od posledních holických domů. Po zrušení pevnosti srovnán se zemí.

Fort   VII ,,Luční rybník“

Druhý objekt chránící železniční trať na jižní straně pevnosti, byl postaven souběžně s fortem  I. Do současnosti se zachovaly pouze pozůstatky levého (při pohledu z pevnosti) objektu v podobě zemního valu.

Prachárna  č.  11 – Velký Týnec

Prachárna se strážním domkem byla postavena v roce 1855 pro zásobování (budoucí) předsunuté skupiny fortů na kopci Chlum. Až do konce 80. let 20. století využívána jako sklad, poté opuštěna a stržena. V současnosti jsou v terénu pouze zarostlé zbytky zdiva základů a plotu strážního domku i skladiště.

Fort  Tafelgerg  (Tabulový vrch)

Výstavba prvních dvou objektů, jež výrazně modernizovaly olomouckou pevnost, proběhla mezi lety 1838–46. Jednalo se o forty na Tabulovém (Tafelberg) a Šibeničním ( Galgenberg) vrchu. Plánovaný byl též třetí fort Pavlovice (Paulowitz). Před vlastní bastionovou pevnost byly předsunuty o 1250m a 800m a vedly k nim kryté cesty. Fort Tafelberg byl již během své aktivní služby využíván jako vězení.

Fort Galgenberg (Šibeník)

Fort Galgenberg stojí v areálu bývalého Vojenského opravárenského podniku v ulici na Šibeníku. V týlu nebyla vybudována šíjová kaponiéra a přístup byl možný přímo z volného terénu, jinak je shodný s fortem na Tafelbergu. V objektu byla umístěna dělostřelecká kasárna arcivévody Viléma (Erzherzog Wilhelm Artillerie Kaserne am Galgenberg), později sloužil jako kasárna ,,hrubého dělostřelectva“.

Fort Paulowitz (Pavlovice)

Plánovaná stavba třetího fortu z roku 1839 byla v roce 1842 zrušena. Fort měl mít atypický tvar – půlkruhový reduit obklopený čtyřrohou hradbou. Celý tento komplex pak měl být obklopen příkopem. Měl stát přibližně v místě pily u konečné tramvaje č. 4 v Pavlovičkách.

Prachárna č. 2 – Hněvotín

Od roku 1781 stávala v prostoru před fortem XIII prachárna, jež byla v roce 1866 při ohrožení pevnosti pruskými vojsky vyhozena do povětří. Poté již nebyla obnovena.

Německá postavení u fortu XIII

Oba německé objekty na levém a pravém valu fortu jsou stejného typu jako objekty u fortu XI (betonové střeliště a betonová stěna se střílnou). V obou postaveních byly na konci války osazeny sovětské kasematové kanóny ráže 76,2mm z Molotovovy linie.

Fort  XIV

Původně prachárna č. 1 z roku 1781, sloužící pro mírové uskladnění střelného prachu, byla místním ženijním ředitelstvím ve vlastní režii přestavěna  na pevnostní objekt v roce 1850. Od přestavby na plnohodnotný fort bylo v pozdějších letech upuštěno a číslo bylo přiděleno budoucímu objektu ve skupině předsunutých fortů na Babě.

Normale  Feldschanze

Uskupení fortů na Babě mělo být doplněno malým objektem, tzv. zemní šancí. Mělo se jednat o objekt, který nebyl podobný žádnému z postavených fortů a ani neměl určeno svoje vlastní číslo.

Prachárna  č.  3

Prachárna z roku 1781 stávala před fortem  č. XV, vyhozena do povětří v roce 1866 , poté již nebyla obnovena.

Fort  XV  ,,Vinohrádky“

Třetí z reduitových fortů je umístěn vedle letiště v Neředíně. Jediný z permanentních objektů, který v roce 1866 vedl palbu proti postupujícím pruským vojskům. Poté využíván v rámci výcviku dělostřeleckých oddílů olomoucké posádky i k ostrým střelbám.

Prachárna  č. 4  - Neředín  (1781)

Budova skladiště bez strážního domku  z roku 1781 (skladiště prachu pro bastionovou pevnost)  měla později sloužit pro zásobování skupiny fortů u Křelova. V roce 1866 díky svému výhodnému postavení unikla demolici. Po zrušení pevnosti sloužila jako vojenský sklad.

Prachárna  č. 7

Postavena k uskladnění prachu pro fort  Galgenberg v roce 1843.  Skladiště a strážnice byly využívány do roku 1989 sovětskou armádou. Po opuštění byly přebudovány na hotel Prachárna.

Fort  XVI

Od výstavby objektu bylo upuštěno v roce 1866, pravděpodobně vzhledem k dostatku jiných objektů v okolí, jež mohly úkoly fortu XVI převzít.

Fort  VIII

Zemní objekt vystavěný až v roce 1866. Vyplňoval obvod fortového prstence u cesty do Nových Dvorů a až donedávna byl v terénu dobře patrný. Ačkoli pozůstatky byly prohlášeny za nemovitou kulturní památku, byl na jejich místě nedávno zřízen stavební dvůr.

Fort   IX

Jeden z objektů, jejichž výstavbu v zemním provedení zajišťovalo v roce 1850 ve vlastní režii místní ženijní ředitelství. Stál v místě mírné pravé zatáčky silnice při výjezdu z Olomouce směrem na Kožušany. V současnosti není po něm v terénu žádná stopa.

Fort  X

Přesné umístění tohoto zemního objektu z roku 1866 není známo, pravděpodobně stál někde v místě současného křížení tělesa dálničního obchvatu Olomouce se železnicí ve Slavoníně.

Prachárna  VI  -  Nedvězí

Původně postavena pro zásobování fortu Tafelberg (1843) na poli asi 1200m východně od obce Nedvězí. V roce 1866 vyhozena do povětří, poté obnovena (1880) pro zásobování plánované předsunuté skupiny na Babě. V roce 1946 byla zbourána a na jejím místě vyrostla ze získaného materiálu hvězdárna University Palackého (zbourána v roce 2000 v souvislosti s výstavbou dálničního obchvatu).

Fort  XI   ,,Kyselovská pevnůstka“

Vystavěný v roce 1851 – 54 v podobě velkého fortu s podkovovitým reduitem v centru. Objekt stojí na západním předpolí Olomouce. Podle obce Kyselov (nyní součást obce Slavonín), nad kterou stojí, je nazýván Kyselovská pevnůstka.

Německé objekty u fortu XI

Na levém valu fortu stálo betonové střeliště vybudované na počátku roku 1945, na němž byl umístěn blíže neurčený kanón, z něhož mohla být vedena palba do prostoru Nemilany – Vrbátky –Dub –Kožušany. Dle poválečné zprávy byl objekt silně poškozen výbuchem střely v hlavni kanónu. Zmizel beze stopy, na jeho místě nyní stojí nepřístupná poválečná pozorovatelna. Na pravém boku fortu je umístěna betonová stěna se střílnou pro sovětský kasematou konón 76,2mm používaný na Molotovově linii. Zbraň ovládala silnici ve směru na Prostějov. Objekt stojí na soukromém pozemku v zahrádkářské kolonii.

Prachárna   č. 5  -  Slavonín

Prachárna se strážnicí postavená ještě  pro bastionovou pevnost v roce 1802 stála v prostoru před fortem XI. Demolována 1866.

Fort   XII

Původní zemní objekt pro dělostřeleckou baterii měl být přestavěn do permanentní podoby. Od toho však bylo upuštěno. Číslo fortu bylo později přiděleno plánovanému objektu z předsunuté skupiny na kopci Baba, chránící přístup směrem od Prostějova. Výstavba však byla odložena až na dobu armování pevnosti.

Pozorovatelna u fortu  XVII

Na levém valu fortu je postavena poválečná pozorovatelna s pozorovacím polem otočeným směrem na město. Pravděpodobně stojí na místě, kde bylo na konci války vybudováno betonové střeliště, jako u fortů XI a XIII.

Fort   XVIII   ,,Dílový vrch“

Předsunutý zemní objekt postavený  v roce 1850 v režii ženijního ředitelství před fortem  XVII. Po roce 1866 přebudován do polopermanentní podoby (zemní objekt s příkopem chráněným kaponiérami a s kasárenskou budovou) a spojen krytou cestou zemním valem s fortem XVII. Fort byl zničen při výstavbě novodobé vodárny.

Fort  XIX

Zemní objekt byl postaven v roce 1850 ženijním ředitelstvím před Křelovem. V terénu po něm nezůstaly žádné stopy.

Fort  XX

V roce 1850 byl na poli mezi Křelovem a Horkou postaven v režii ženijního ředitelství zemní objekt, jenž byl do permanentní podoby přestavěn mezi léty 1854–57.

Fort  XXI

Od výstavby objektu zaplňujícího proluku mezi forty  XX a XXII bylo v roce 1866 upuštěno.

Fort  XXII

Výstavba posledního objektu fortového věnce proběhla současně se sousedním fortem XX. Dílčí úpravy byly provedeny při přípravě pevnosti k obraně v roce 1866.

Bývalé německé palebné postavení v cukrárně Kotrbáček (Komenského ulice)

Blíže neurčitelné palebné stanoviště v podobě betonové stěny se střílnou bylo postaveno přímo v cukrárně Kotrbáček v místě styku ulic Komenského a 1.máje. Kanón pravděpodobně palebně působil do ulice 1.máje. Odstranění proběhlo nejspíš ještě v roce 1945 vzhledem k obnovení provozu v cukrárně.

Továrna Olfedo (Pasteurova ulice)

Válcová pozorovatelna, která se používala pro pozorování dopadu bomb při bombardování, stávala na dvoře bývalé továrny na cukrovinky Olfedo.

Pancéřová střílna v objektu tržnice (Aksamitova)

V rohu objektu tržnice je umístěno německé palebné postavení pro sovětskou ,,smíšenou kasematní zbraň vz. 1940“  (kopie československého 4 cm pevnostního kanónu vz.36 z předválečného pohraničního opevnění). V současnosti je střílna zabetonovaná.

Německé palebné postavení v týlu Vodních kasáren

Betonová stěna se střílnou pro sovětskou ,,smíšenou kasematní zbraň vz. 1940“ stávala na nájezdní rampě na objekt Vodních kasemat. Byla odstraněna v srpnu 1997 v souvislosti s opravou a přestavbou tohoto úseku bastionových hradeb. V současnosti je možno stěnu se střílnou zhlédnout ve Vojenském muzeu Králíky.

Německé betonové postavení s pancéřovou střílnou v Locatelliho bastionu

V areálu letního kina se nachází kasemata se střílnou pro sovětskou ,,smíšenou kasematní zbraň vz. 1940“. Z vrchu byla kryta dřevěnou střechou, jejíž konstrukce se však zřítila a znemožňuje přístup do vnitřních prostor. Při výstavbě letního kina byl objekt z vnější strany obložen břidlicí, takže je dnes těžko patrný. Ze svého vyvýšeného stanoviště (cca 20 metrů nad okolním terénem) má vynikající výstřel do prostoru Lazce, řeka Morava, Černovír.


Muzeum
Olomoucké
pevnosti z.s.
Facebook:


Muzeum Olomoucké pevnosti, z.s.
Michalská 1141/8
772 00 Olomouc
IČ 28557484
GPS: 49°35'32.738"N, 17°15'30.059"E

Mgr. Markéta Záleská
ředitelka
Tel.: +420 603 553 933
E-mail: mop.os@seznam.cz

QR kód